Přeskočit na obsah Přeskočit na levém panelu Přeskočit na zápatí

O obci

Obec Moraveč se nachází v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina. Žije zde cca 200 obyvatel. Obcí protéká Cerekvický potok, který je levostranným přítokem říčky Hejlovky.

Z nejstarších dějin obce

Území, na němž se rozkládá naše obec, byla vždy krajina poměrně nehostinná. Mírně zvlněná pahorkatina, uzavřená z jihu a otevřená ze severu s převládajícími severními a západní větry se pro své nepříznivé podnebí mezi místními nazývá „Česká Sibiř“.

Není divu, že toto území zůstávalo po dlouhá léta neobydlené. První známky osídlení snad z doby kamenné nám dokládají nálezy několika kamenných sekyrek. Další nálezy z naší oblasti – 23 předmětů z doby bronzové – byly objevené při stavbě českomoravské dráhy u Horní Cerekve v r. 1887.
Spolehlivě doložen je však nález devíti zlatých mincí, tzv. keltských duhovek, které nalezl Josef Novák, domkář v Moravči, na svém poli v „Kobylím krchově“ v březnu 1923. Tyto mince se užívaly jako platidlo kolem I. století před Kristem, v čemž vidíme důkaz, že již v této době – před více jak 2000 lety – možná kdosi procházel naší krajinou. A snad tyto duhovky byly dokonce vyrobeny z domácího zlata, které se zřejmě v potoce, který kolem Moravče protéká, intenzivně těžilo. Tato teorie by pak naznačovala, že již v této dávné historii byl náš kraj obydlen.

Pelhřimovsko spadalo do oblasti v držení knížat Slavníkovců. Roku 997 (po vyvraždění Slavníkovců) se celé toto území dostalo do moci Přemyslovců, kteří zřídili správní centrum v Želivě. V jejich moci zůstala větší část Pelhřimovska až do roku 1194, kdy kníže Vladislav II daroval území biskupovi Pražskému Otovi. Ten pak zřídil středisko biskupského panství v Červené Řečici, kde byl vystavěn biskupský hrad. Od roku 1437 se majiteli Řečického panství a tudíž i Moravče stalo spousta pánů (Mikuláš Trčka z Lípy 1437-1454, Jindřich ze Stráže 1454-1466, Michal ze Stráže 1466-1467. . . . ) až do bitvy na Bílé hoře. Tehdy propadlo jmění posledních majitelů řečického panství – pánů z Říčan – císaři, který Řečici vrátil zpět do vlastnictví arcibiskupům pražským, kteří byli naší vrchností až do r. 1848.

Zaniklá osada Kříženka, osídlení Moravče
V jihozápadním koutě moravečského katastru se od nepaměti říká Na Křížencích. Podle pověsti tam stávala vesnice nebo jen osada nazvaná Kříženka nebo Křížence. Že tam vesnice skutečně stávala, dosvědčovalo vyprávění, že na louce nad roklí stála roubená studna u které rostla třešeň ptáčnice. Když se těsně po roce 1970 dělaly na zmíněné louce meliorace, narazili dělníci skutečně na roubenou studnu 3 m hlubokou a 1,5 m širokou nepoškozenou a pěkně zpracovanou. Dalším důkazem, že tam vesnice slovanského typu skutečně stála, jsou i meze dobře znatelné v lesích, kde se říká v Zadních Křížencích, Na Lopatě a v předních a zadních Pasekách.
Dále se legendy o vzniku názvu Moravče rozdělují. Jedna praví, že když původní vesnice zanikla ve třicetileté válce morem a mečem, byla vystavěna nová obec na dnešním místě s názvem
Morameč – který se pak překlenul v název Moraveč. Podle druhé legendy se později po zničení Kříženky přistěhovali do této krajiny lidé z Moravy – Moravci a založili zde vesnici – Moraveč.
Nejstarší zápisy o Moravči se datují z r. 1379. Další zmínka o vesnici Moraveč je uvedena v zápisech třeboňského archivu z roku 1445.
Moraveč je typická slovanská vesnice okrouhlého tvaru s návesním rybníkem, který se jmenoval Krejčíkováč (rozkládal se nad cestou vedoucí středem návsi a sahal až k č. 37 a č. 30, byl v roce 1950 zrušen a na jeho místě byl upraven park). Původních 23 gruntů tvořilo velkou podkovu, která byla narušena po velkých požárech v 16. století, kdy celá horní strana obce opakovaně vyhořela a kdy ze dřeva postavené statky s doškovou krytinou, vyhořely do základu. Statky č. 18, č. 53 a č. 1 byly potom vystavěny ze řady na humnech, aby se příště zamezilo šíření požárů.
Na dolním konci vesnice byla přistavěna panská hospoda (nynější č. 52) a uprostřed obce obecní kovárna (nynější č. 29). Vedle obecní kovárny, v místech kde nyní stojí budova obecního úřadu, stála i katolická kaplička, postavená někdy kolem r. 1770 s vížkou a zvonem. Byla však ve špatném stavu a po dohodě s místními katolíky při stavbě staré budovy obecního úřadu byla zbourána (v roce 1928). Zvon z kapličky byl přemístěn na věž evangelického kostela.

Do roku 1780 k původním 23 gruntům přibylo jen několik chalup uprostřed vsi. Po tolerančním patentu, kdy se téměř celá obec přiklonila k evangelické církvi byla postavena v roce 1784 fara, v roce 1785 kostel a v roce 1788 škola. Od roku 1785 do roku 1832 vzrostla Moraveč o 20 domů a měla už 54 čísel.

Školka v Moravči
Po válce bylo nutné, aby se ženy zapojily do práce v zemědělství, proto jim byl za podpory ministerstva zemědělství v obci zřízen zemědělský útulek pro děti předškolního věku. Tento útulek byl od roku 1948 až do roku 1956 sezónní, tj. po dobu zemědělských prací. Neměl stálé místo, v době prázdnin byl umístěn ve škole a mimo prázdniny v různých zemědělských budovách. Také pěstounky se střídaly. Nejvíce se o provoz útulku zasloužila Růžena Landová později Prchalová. V roce 1956 se sezónní útulek změnil na celoroční, začalo se v něm pracovat podle osnov pro mateřské školky. V roce 1960 byl útulek změněn na mateřskou školku se stravováním, kde s dětmi pracovala ředitelka Růžena Prchalová a učitelka Bohumila Mišková. Na mateřskou školku byla upravena budova číslo 16. V roce 1962 nastoupila na místo ředitelky Jaroslava Straková později Nováková a v roce 1964 jako učitelka Miroslava Kadeřávková provdaná Pospíchalová. Ty působily ve školce v Moravči až do roku 1979, kdy byla pro malý počet dětí zrušena.

Škola v Moravči
Prvním učitelem se stal v letech 1785-1796 Josef Šimanovský, který byl původně kočím u červenořečického děkana. Po vyhlášení Tolerančního patentu se přihlásil k reformované církvi, absolvoval tříměsíční učitelský kurs v Praze, který jej opravňoval učit na prvním stupni měšťanské školy. Na moravečské škole pobyl 7 let. Plat neměl velký, pouze školné co mu platili rodiče žáků. Po něm nastoupil učitel Vojtěch Hering z Prahy 1796-1800. Ten pro velké neshody s farářem Janem Szalatnayem podal výpověď a odešel z Moravče. Po té se dostal za učitele do Moravče Jakub Kříž ze Soběhrd u Benešova 1800-1827, ale ani s ním nebyli v obci příliš spokojeni. Zanedbával vyučování, děti byly při návštěvě krajského komisaře špatně připravené a proto musel odejít.
Teprve poté přišel do obce oblíbený učitel Václav Lukášek 1827-1878 ze Svratouchu, který v obci žil 52 let až do své smrti. Své učitelské povolání bral vážně a poctivě. Ob neděli zastupoval jako předčitatel kázání, když farář dojížděl do Strměch a pilně pomáhal s vyučováním náboženství. Práce ve škole nebyla jednoduchá, ve dvou třídách se učilo až 140 dětí. Pro stárnoucího učitele bylo zvládnutí tolika dětí těžké. Když nový školní zákon zaváděl místo církevních škol obecné, nedalo se na změny dlouho čekat. I nový farář Toul si přál nového mladšího pomocníka, který by hrál na nově pořízené varhany v kostele. A tak učitel Lukášek odešel na odpočinek k synovi do Humpolce. Pohřben byl roku 1884 na moravečském hřbitově. Po jeho odchodu přišel učitel Bedřich Jerii z Čáslavi, ale zůstal tu jen jeden rok. Na jeho místo pak nastoupil bratr faráře František Toul, který moravečské škole sloužil více jak 40 let.
Roku 1902/3 se škola stala obecnou a nový inspektor dosadil do školy katolického podučitele Jana Flíčka, který s učitelem Toulem dobře vycházel.
Roku 1919 nastoupil jako podučitel Bedřich Bašus, který měl za ženu dceru řídícího Toula, taktéž učitelku. Po smrti řídícího nastupuje Bašus na jeho místo. Jako první začal psát kroniku obce a velice obohatil kulturní život v Moravči. Roku 1937 je budova školy prodána církví do vlastnictví obce a roku 1939 odchází Bašus do penze a pryč z Moravče.
Ředitelem školy se pak stal Petr Plas z Domažlicka, který ve škole působil do května 1942, kdy odešel do důchodu. Na jeho místo nastoupil Břetislav Plechatý, který ve škole učil do srpna 1943. Dalším řídícím učitelem byl Josef Landa, 1943-1960. Byl významným kronikářem obce a za jeho působení obec kulturně vzkvétala.
V únoru 1960 nastoupil na školu jako ředitel František Ryšánek. Působil zde do srpna 1973, kdy byl přeložen jako ředitel ZŠ v Nové Cerekvi.
Školy se ujal ředitel Jan Nápravník z Lidmaně, kde byla škola v roce 1973 zrušena. Působil v Moravči 4 roky – do roku 1977, kdy došlo ke zrušení i moravečské školy.

Kultura, spolky
Obec Moraveč žila dříve také daleko bohatším kulturním životem než dnes. Bylo to ovlivněno vyšším počtem obyvatel v obci, ale zejména prací řídících učitelů a působením školy v obci vůbec. Školní děti často nacvičovaly divadelní představení a různá vystoupení pro slavnostní příležitosti.
Dalším výrazným nositelem kultury v obci byl divadelní spolek Jirásek, který v obci založil učitel Bedřich Bašus a působil až do padesátých let minulého století. Spolek jezdil i na představení do okolních obcí. Divadelní spolek nacvičil a uvedl například tyto představení: Jiráskovu „Lucernu“ a „Vojnarku“, Tylovu „Lesní Pannu“ a hru „Pro květinu míru“. Divadelnímu spolku byly ještě v padesátých letech zakoupeny nové kulisy, osvětlení atd. Do naší obce také jezdila jiná divadelní sdružení z okolních obcí.
Masarykovy dny – učitel Bedřich Bašus založil také po zvolení Masaryka prezidentem tzv. Slavnosti Masarykovy vatry, která se pálila v březnu u příležitosti prezidentových narozenin. Pálila se za vsí při projevu B. Bašuse a potom se zpívaly národní písně zakončené státní hymnou. Účast bývala hojná – kolem 100 lidí.
V obci se pořádaly tradiční bály – hasičský, myslivecký, dožínkový, masopustní později také country a maškarní. V tradici pořádání plesů dodnes pokračují hasiči a myslivci z Moravče. Pro děti obec pořádá dětský den, mikulášskou nadílku, maškarní bál a pro dospělé v Adventu sousedská posezení.

Změna velikosti písma
Kontrast